Škola volá! Dovolá?

Neumíš číst, psát a počítat. Status na facebooku si nepřečteš, kupování rohlíků nezvládneš a na SMS neodpovíš. Škola se stala pro nás takovou samozřejmostí, že už její krásu a kouzlo ani nevnímáme. V Indii je vše jinak. Některé děti do školy vůbec nechodí a celkově je téměř 25 % obyvatelstva negramotných. Situace se postupně zlepšuje, ale cesta je stále ještě dlouhá. Jak to tedy v Indii - nebo lépe řečeno v Ásámu na severovýchodě Indie, kde působím - vypadá?

V jakém jazyce děti studují?

Pokud se rodiče rozhodnou poslat své dítě do školy, tak první věc, kterou musí řešit je jazyk vzdělávání. Mateřským jazykem mnohých Indů je jejich kmenový jazyk, kterým se však na škole často nemluví, a je proto třeba zvolit jiný rozšířenější jazyk. Nejčastěji se jedná o jazyk státní (tzn. v Ásámu ásámština, v Bengálsku bengálština, v Tamil Nadu tamilština, atd.) nebo stále populárnější angličtina či popřípadě hindština (nejrozšířenější indický jazyk). Ve státě Ásám máme k dispozici převážně ásámské, hindské, bengálské a anglické jazykové médium a všechny předměty jsou vyučovány v cílovém jazyce. Ásámština je pro mnoho dětí více či méně srozumitelná a je také zdaleka nejvyhledávanějším médiem, za hranicemi Ásámu se s ní však nedomluvíte. Hindských škol je zde poskrovnu, zato angličtina má velkou prestiž, platí za jazyk vzdělanců a studium na anglickém médiu se bere jako top.

Kolik let trvá základka?

Základní škola má 10 ročníků, plus dvě přípravné třídy (školka), které jsou rovněž povinné. Věk dětí ve školce bývá okolo 3 - 5 let. Po absolvování základního vzdělávání a úspěšném složení závěrečné zkoušky následují dva roky středního vzdělávání zakončené další státem řízeno zkouškou a pak už jen vysoká škola s tříletými bakalářskými a dvouletými magisterskými navazujícími kurzy. Nepříjemné však je, že pro získání "intelektuální práce" je třeba získat alespoň bakalářský titul. Pouze základka a střední nestačí...

Základní škola (High School) ............................................................... 10 let

Střední škola (Higher Secondary School) ...................................... 2 roky

Vysoká škola (College) ............... 3 roky bakalář, 2 další roky magister

Patří školy státu?

Školy jsou buď státní, anebo soukromé. Státní školy jsou takřka zadarmo (!) a dokonce dětem bezplatně poskytují uniformy, učebnice a oběd. Zato úroveň výuky už tak slavná není... Učitelé ve státních školách dostávají na místní poměry pohádkově vysoký plat 16 000 Kč a více (srovnej s 3 200 Kč, které běžně dostávají učitelé v salesiánských školách...), obdržené peníze však kvalitě vyučování vůbec neodpovídají. Že vysoký plat učitelů a bezplatné vzdělávání pro děti nemusí vždy vést k úspěchu, dokládají výsledky závěrečných zkoušek, u kterých je úspěšnost na státních ásámských školách mnohem horší než na soukromých - z 600 000 studentů jich v Ásámu naposledy na státních školách u závěrečné zkoušky propadlo asi 400 000...

Soukromé školy poskytují zpravidla výrazně lepší vzdělávání, ale je třeba platit měsíční poplatky. Salesiáni a katolická církev obecně poskytují po celé Indii vysoce kvalitní vzdělání v angličtině a jsou proto vyhledáváni nejen křesťany, ale i příslušníky ostatních náboženství (převážně hinduisty a muslimy). Součástí salesiánského komplexu je většinou také hostel (tzn. internát pro studenty ze vzdálenějších oblastí) a hřiště. Salesiáni tedy v Indii působí převážně v oblasti vzdělávání, jejich školy bývají veliké, pěkné, čisté, známé, působí dosti vyspělým dojmem a mnohdy ve svém mdlém a špinavém okolí září jako zjevení (naše vesnická škola Jibon Jyoti je trošku jiná kategorie).

Jak probíhá vyučování?

V jedné třídě se nachází klidně až 70 neposedných dětí, které by si často mnohem raději hrály venky, než tvrdly za lavicemi. Škola začíná ranním nástupem, který provází modlitba, slovo ředitele školy a zpěv národní hymny. Vyučovací hodiny trvají podobně jako u nás 30 - 45 minut. Děti mají k dispozici krásné učebnice a klasické sešity, do kterých píší tužkou, aby mohly případné chyby vymazat. Učitel používá převážně svůj hlas a tabuli, na moderní metody se moc nehraje a vše probíhá mechanickým memorováním nazpaměť. V testech se vyskytnou stejné otázky, jaké jsou v učebnicích, a tak se je děti drtí nazpaměť, často aniž by rozuměli otázce či odpovědi. Učitelé proto děti striktně drilují ve stylu otázka-odpověď a hlubší porozumění hraje minimální roli. Žáci mnohdy umí více-řádkovou odpověď zpaměti i se správným anglickým hláskováním a přitom nemají vůbec tušení, co říkají... Píší danou odpověď pořád a pořád dokola, až ji zvládnou bez chyby.

Velký důraz se klade na krasopis. Počítač má doma málokdo, a tak se i více stránkové projekty píší ručně. Mnohé děti mají velice krásné písmo, takže se já za své škrábance stydím a vyčítám si, že jsem si před léty své písmo tak pokazil.

Příklad písemkových otázek:

(Science, 4. třída) - Otázka: How is a fish adapted to live in water?

Odpověď: Fish has a streamlined body that helps it to swim easily in water. It has gills to breathe, fins to swim and waterproof scales on the body.

(Social Studies, 2. třída) - Otázka: What is a kutcha house made of?

Odpověď: Houses made of mud, straw, bamboo and leaves are called kutcha houses.

Co je pro žáky nejtěžší?

Že často studují v jiném jazyce než v tom svém a že se musí učit tři abecedy - latinku pro angličtinu, jiná písmenka pro hindštinu a opět odlišné znaky pro ásámštinu. Na anglickém médiu dříve či později zvládnou tu anglickou, zatímco hindská a ásámská jim dělá nemalé problémy. I když dané jazyky většinou aktivně znají, tak se je často pořádně číst nenaučí a hindština a ásámština jsou tak předměty s největší neúspěšností v testech.

A co rákoska?

Učitelé si na naší vesnické škole k autoritě dopomáhají rákoskou, ale na městských a modernějších školách už je rákoska často zakázána. Zajímavé však je, že přinejmenším naše děti neberou ránu rákoskou jako potupu. Sami se rádi perou, a tak je trocha fyzického trestu jen tak nerozhází a na obdržené rány rychle zapomenou...

Jak probíhá zkoušení?

Na závěr 10. ročníku základní školy je třeba absolvovat velkou písemnou zkoušku z několika předmětů. Zkouška je řízena centrálně státní vládou a nedá se jí obejít (něco jako naše státní maturity). Bez úspěšně složené závěrečné zkoušky nemáte dokončené základní vzdělání, nemůžete pokračovat dále a žádnou "intelektuální práci" nenajdete... Tato závěrečná zkouška je proto pro žáky rozhodujícím zlomovým momentem.

V ostatních ročnících spočívá hodnocení žáků v rámci školy. Skládá se ze 4 velkých zkoušek, které v průběhu roku děti skoro ze všech předmětů píší (čtvrtletí, pololetí, třičtrvtěletí, závěr). Aby v daném předmětu uspěli, potřebují 40 %  úspěšnost v testu. Problémem však je, že i když dítě třeba i ve vícero předmětech propadne, může postoupit do dalšího ročníku. Vše spočívá na autoritě a rozhodnutí ředitele, kteří velice často děti nechají projít. Bojí se totiž, že když dítě nechají propadnout, tak odejde na jinou školu, anebo si zkrátka nechtějí zbytečně dělat problémy. Navíc ásámská státní vláda vydala nedávno nařízení, ve kterém se vysloveně zmiňuje, ať ředitelé nechají všechny děti postoupit do dalších ročníků a nenechávají je propadnout... Tato strategie však funguje pouze do 10. ročníku, jehož závěrečný test už obejít nejde a u kterého tak hromada žáků vyletí. To se ale až tak neřeší.... To se potom jeden diví, že má ve druhé třídě několikero dětí, které neví, kolik je 2+3, a přitom sčítáme desítky a stovky, nebo že někteří pořád ještě neznají všechna písmenka abecedy a anglicky neřeknou vůbec nic... Mnohdy se toho na takové zaostávající děti nahromadí tolik, že v průběhu studia samy zanechají a k závěrečné zkoušce ani nedojdou...

A mohou zkoušku opakovat?

Ano, když budou trochu aktivní a ctižádostivé, tak se můžou pokusit napsat závěrečné zkoušky znovu - máte tolik pokusů, kolik chcete, akorát mnohým schází motivace, ctižádost a pevná vůle... Anebo můžou studia zanechat a místo toho se pustit do nějakého řemeslného tréninku. Salesiáni po celé Indii organizují tzv. "Don Bosco Tech", kde právě z těchto neúspěšných studentů vyučují číšníky, elektrikáře, šičky, řidiče, svářeče, atd. Mnoho mladých se však potom, co vyletěli ze školy,  jen tak potuluje po okolí, nechá se živit svými pracujícími rodiči a peníze nevydělávají, i když je jim třeba více než 20 let. Rodiče v naší oblasti povětšinou pracují v čajových plantážích, ty už jsou ale celkem plné a nové nepřibývají, takže navíc pracovních příležitostí ubývá.

Co je tedy hlavním problém?

Je možná překvapivé, že problém nespočívá ani tak v nedostatku financí na straně rodičů - že by si nemohli dovolit zaplatit školné (opakuji: státní školy jsou zdarma!) -, ani v nedostatku škol (je jich spousta a nové rostou jako houby po dešti), nýbrž v nekvalitě státních škol, v nedostatečné motivaci dětí ke studiu a ve strategii "nechme všechny projít dále"...

Chudí vesničtí rodiče často stráví celý den prací mimo domov (ráno v pět vyjdou z domu a vrátí se v 7 večer), takže se o děti nikdo pořádně nestará. Běhají, hrají si, divočí, ale nikdo je pořádně nevychovává. A když potom takové dítě přivedou do školy, tak si dovedete představit, jak to vypadá... S dětmi se doma nikdo neučí, rodiče jsou sami nevzdělaní, a tak pouze děti pošlou do školy a pak už nekontrolují, kolik se toho naučily. Mnoho dětí dokonce stále zůstává doma, bez toho aniž by do školy někdy vkročili. Rodiče je tam zkrátka nepošlou, protože jim to nepřijde důležité... Někteří rodiče nejen že vlastní děti ve studiu pořádně nepodpoří, ale dokonce třeba i dítě v průběhu ze školy vezmou, aby s nimi pracovalo v čajových plantážích a vydělávalo peníze...

A co bohaté děti?

Děti bohatších rodičů navšťuvují kvalitní soukromé školy (často i křesťanské), které jim zajistí, že jejich dítě u závěrečné zkoušky uspěje. Procentuální úspěšnost u závěrečných zkoušek působí jako školní vizitka a lepší školy se rády pochlubí, že např. 97 %, nebo klidně i 100 % studentů u posledních zkoušek uspělo. U takových škol však logicky bývá vyšší školné (např. 500 Kč / měsíc) a také zápisné (např. 4 000 Kč). Navíc si majetnější rodič úspěch svého dítěte velice často zajistí soukromům doučováním, které je celoindickým fenoménem. Dle nedávné studie vyrostlo doučovací řemeslo ve svébytný trh v celkové hodnotě přesahující 20 miliard amerických dolarů... A skutečně, pokud na to rodiče alespoň trochu mají a záleží jim na budoucnosti jejich dětí, tak jim doučování zajistí. Nakolik pak za úspěch u zkoušky může kvalita školy či soukromých učitelů, je otázka.

Co říci závěrem?

V Indii se nachází jednak zaostalé, bídně vypadající venkovské školy, které úspěšně absolvuje pouze menšina, jednak také krásné, veliké, atraktivní, moderní školy s projektory ve třídách, kamerovým systémem a počítačovou či biologickou učebnou, ve kterých skoro všichni vzdělávání úspěšně dokončí. Jako ve všem tady panuje velká rozmanitost a pestrost. V některých školách dobře nefunguje skoro nic - učitelé dobře neučí, budova je v otřesném stavu, děti nic pořádně neumí -, zato v jiných školách vše šlape jako na drátku, žáci mají dostatek znalostí, třídy jsou krásné a čisté a celkovým dojmem takové školy často předčí i některé naše.

Když se však pozorně zadívám na naše usměvavé děti v Jibon Jyoti, tak u mnohých vidím, že dříve nebo později ze školy vyletí a nevím co dělat. Toto dalekosáhlé myšlení dětem moc nevysvětlíte, mnohým z nich se učit nechce, nejradši by si jen hráli a běhali a přinutit je studovat je strašně těžké. A snažit se jim vysvětlit, jaká budoucnost je čeká, když studovat nebudou, moc nefunguje, protože děti - jak známo - žijí pouze dneškem. A s rodiči venkovských dětí taky domluva není jednoduchá, protože jsou většinou sami nevzdělání, přes den pracují a o děti se často pořádně nestarají.

Buďme proto vděční za náš skvělý český vzdělávací systém, který i přes své zjevné nedostatky funguje perfektně a zajistí všem dětem kvalitní a bezplatné vzdělání. Od návštěvy Indie budu s kritikou českého školství opatrnější.

Krásný a požehnaný den všem!

Kuba

Pozn.: Článek je založený na zkušenostech, které jsem získal při působení v indickém státě Ásám. Je možné a velice pravděpodobné, že v jiných částech Indie vše funguje zase o něco jinak.

Cena vzdělávání v Jibon Jyoti

školné: 80 Kč / měsíc

zápisné: 480 Kč / rok (jednorázově na začátek školního roku)

knihy a uniforma: 1 200 Kč / rok