Farářem po indicku

"Dneska která z našich 33 vesnic? Ah, Murphulani, čtyřicet minut autem... Misál, víno, hostie, štola a jedeme! Díra, díra, kráva, díra... ještě, že máme džíp! A tady už je náš vesnický kostelík - hurá na zpovídání! O dvě hodiny později... - uf, hotovo, mše svatá může začít." Před vstupem do kostela se zouvá a uvnitř se očím naskytne typický pohled na bosé věřící vesničany sedící na zemi, naslouchající hindským textům a zpívající křesťanské písně za doprovodu bubnů. "Tak jaké dneska přinesou dary? Hmm, dostatek rýže, krásné banány, jablka, zelenina, peníze a několik balíčků svíček. Pěkné! Něco vlastní, něco koupené těsně předem, tak už to chodí..." Po závěrečném požehnání následuje dobrý oběd u jedné z rodin - zpravidla kuřecí curry, které je pro chudé lidí docela vzácností - a pak už jen zpátky na faru. Celková doba trvání = 5-6 hodin...

Farářování v Indii má několik zvláštností. Pod jednu farnost spadá většinou několik desítek vesnic (v Golaghatské farnosti je jich 33). Vesničané nezvládnou jít každý týden na nedělní mši svatou, protože cesta je dlouhá a namáhavá, nemají auta a do vesnic autobusy nejezdí (mnohé vesnice se často nacházejí jen tak mezi rýžovými poli). Museli by se nejdříve pěšky či nakole přiblížit k frekventovanější cestě a poté jet autobusem, minibusem či něčím podobným, což by často zabralo tak dvě hodiny...

Každá vesnice má proto svůj vlastní vesnický kostel (takovou velkou stodolu..), ve kterém probíhá pravidelná nedělní bohoslužba bez účasti kněze. Pro každou vesnici je zvolen jeden katecheta, který předsedá nedělním modlitbám - vede je, káže a někdy si dokonce zapíše i docházku... V křesťanských vesnicích mívá katecheta velký respekt. Vesnice nemají starostu, a tak bývá katecheta často tou největší autoritou (foto - vlevo katecheta, vpravo náš pan farář).

Kněží slaví každé ráno mši svatou ve farním kostele a pak v průběhu týdne dle možností objíždějí okolní vesnice a snaží se, aby v každé z nich byla alespoň jedenkrát za 2 měsíce mše svatá s možností svátosti smíření. V takovém případě je to vždy pro vesnici veliká sláva.

Kněží se u věřících těší veliké úctě. Nosí bílou kleriku, mluví plynně anglicky (celá jejich formace, modlitby a breviář byly v angličtině), jsou nezřídka vysoce inteligentní a většinou dobře obeznámení s moderním světem.

Křesťanskými největšími svátky jsou podobně jako u nás Vánoce, Velikonoce a výročí kostela. Největší velikonoční oslavy se u nás odehrály v předvečer velikonoční nedělě. Vigilijní mše svatá začala v 10 hodin večer a dorazila na ní spousta lidí z okolních vesnic. Ve farním kostele se sedělo netradičně na zemi - ať se vejde co nejvíce lidí - a před kostelem byly umístěny lavičky s plachtovým přístřeškem, protože se i tak všichni dovnitř nevejdou. Tři hodiny před začátkem už začínali přicházet lidé (cestování z vesnic je obtížné...), a tak se pro ně venku na plátně promítalo "Umučení Krista". Mše svatá byla pěkná se stejným průběhem jako u nás. Následující den na neděli Zmrtvýchvstání už bylo lidí poskrovnu, to ale nevadilo.

V průběhu velikonoční doby je také zvykem požehnat všechny domy farníků. Zabere to několik týdnů, ale nakonec se to podaří. V domě se vždy krátce pomodlí, svěcenou vodou se pokropí všechny místnosti a kněz na závěr všem požehná.

Před třemi týdny děti slavili 1. svaté přijímání. Přišlo okolo 100 dětí (což je méně než minulý rok), na které čekal ve farnosti týdenní přípravný program (katecheze, učení se modliteb, apod.).

V listopadu jsme slavili Dušičky. Hroby zářily světlem svící a společně jsme se pomodlili za zemřelé. Zajímavé je, že neexistuje pouze jeden farní hřbitov, nýbrž že se pohřbívá přímo ve vesnicích (foto - farní hřbitov).

A takto jsme slavili završení mariánského měsíce květen. Slavnostní procesí v areáu fary se soškou Panny Marie a modlitbou růžence, u kterého se v jeden moment naše zdrávasy mísily s muslimským voláním k modlitbě z nedaleké mešity... Poté následoval čaj a kulturní program plný tance.
A za nejvelkolepější kostelové společenské události platí jubilejní výročí farnosti. Slavnostní mše svatá, bohatý kulturní program plný přehlídky tanců, zpěvů a proslovů, oběd zdarma pro všechny účastníky (kterých zpravidla bývá vícero tisíc...) jsou charakteristickým znakem. Slaví se 25letá (stříbrné), 50letá (zlaté) a 75letá (platinové) jubilea. Starších farností tady moc nenajdete. Naše golaghatská farnost je nejstarší v diecézi a slavila v říjnu 75 let... (viz článek Platinová sláva)

Celkově vzato je vše podobné jako u nás - mše svatá má stejný průběh, slaví se o totožné svátky, čtou a modlí se stejné texty pouze v jiném jazyce, a přesto má mnoho věcí indický nádech. Jsem moc rád, že jsem to mohl zažít.

Krásné a požehnané letní dny!

Kuba